Kdo, když ne my?!

Tuto otázku slyšíme nebo vidíme neustále ve sdělovacích prostředcích každý rok před významnými dny nebo protivládních demonstracích. A já se ptám, proč jenom párkrát za rok jsme schopni vyslovit tuto větu? Proč, když jen s  něčím nesouhlasíme?

Každý z nás si ji může položit a je jedno s čím se spojená. Když se člověk rozhodne, tuto změnu podstoupit, hlavně musí konat a ne jen o ní mluvit. Slovami nic neučiní.

Vzpomeňme si na rok 89, potažmo na druhou polovinu listopadu. Kdy osud našeho státu muselo převzít kolem 15 tisíc studentů na Národní třídě, i když viděli jaké následky nastaly v jiných zemích východního bloku. Přesto nešlo nechat naši krásnou zem dál na pospas komunistické moci. A k tomuto činů právě patří slova KDO, KDYŽ  NE MY?! Bez žádných výmluv, proč to nelze šli bojovat za naší svobodu a demokracii, na kterou navázal disident a prezident Václav Havel. On byl ten, jenž se snažil stmelit národ k sobě.

Jenže pak tu máme rok 2019, 30 let od Sametové revoluce zatím nikdo nebyl schopný navázat na slova a myšlenky právě jako on. Havel se snažil proměnit předpoklady demokratického myšlení v realitu a pracovat s demokratickými hodnotami státu. Ano, nejde vyloučit, že bychom nežili v demokratickým a svobodným státě, jen bych viděla radši Českou republiku víc na západě. Místo, kam se ji snažil  směřoval Václav Havel.

Jako národ jsme nepoučitelný od vlády komunistů, po třech desetiletí nás opět hlava státu posouvá zpět na východ, kde vládne ten samý režim jako u nás před 3O lety. Jenže komunistický režim jen plný lží, nenávisti a korupčních manévru. A z toho si máme brát příklad pro další generaci Čechů? Vždyť oni nebudou vědět, jak má správně demokracie fungovat, když jim neukážeme demokratické hodnoty. Pamatuji si, jak mi moji rodiče vyprávěli, jak jim slibovali, že ve 21. století bude naše republika na úrovni západních zemí jako je Německo či Francie. V určitých oblastech se republika posunula, ale myšlením a rozkvětem státu je cesta spíše trnitá.

Proto pojďme společně dopřát naší vlasti další naději svobodného a demokratického státu se západními hodnotami pro další generaci.