<\/p>\n
… Na hlav\u00e1ku jsem tr\u00e1vila spousta \u010dasu, nevadilo mi to, ale tak\u00e9 p\u0159i\u0161el \u010das si odpo\u010dinout. Mamka jela pracovn\u011b do Ostravy, sbalila jsem kufr a odjela s n\u00ed. R\u00e1no jsme proch\u00e1zely vestibulem na n\u00e1stupi\u0161t\u011b k vlaku a j\u00e1 v\u011bd\u011bla, \u017ee tady chci z\u016fstat, p\u0159i\u010dem\u017e si vz\u00edt sm\u011bnu. Ne\u0161lo to, m\u011bla jsem koupenou j\u00edzdenku a cesta do Ostravy se velmi t\u00e1hla. M\u00e9 my\u0161lenky byly st\u00e1le na pra\u017esk\u00e9m UA n\u00e1dra\u017e\u00ed, v kter\u00fdch figuroval i on.<\/p>\n
Po p\u0159\u00edjezdu do Ostravy p\u0159i\u0161lo zd\u011b\u0161en\u00ed, netu\u0161ila jsem, kde se v\u016fbec nach\u00e1z\u00edm. Toto nem\u016f\u017ee p\u0159ece b\u00fdt Ostrava. M\u011bsto, kter\u00e9mu je nena\u0161la pochopen\u00ed, ostravsk\u00fd syst\u00e9m \u0161el pln\u011b mimo m\u011b. Norm\u00e1ln\u011b nem\u00e1m probl\u00e9m se zorientovat v evropsk\u00fdch metropol\u00edch, \u017ee m\u011b zasko\u010d\u00ed Ostrava jsem netu\u0161ila. J\u00e1 nev\u011bd\u011bla, jak si m\u00e1m ani koupit j\u00edzdenku na trolejbus. Pro m\u011b \u00fapln\u011b jin\u00fd sv\u011bt, t\u011b\u0161ila jsem se zp\u011bt dom\u016f. Na\u0161t\u011bst\u00ed jsem zde str\u00e1vila jednu noc a sta\u010dilo. P\u0159i zp\u00e1te\u010dn\u00ed cest\u011b pendolinem se ve vlaku nach\u00e1zela velk\u00e1 \u010d\u00e1st uprchlick\u00fdch rodin z Ukrajiny m\u00ed\u0159\u00edc\u00ed do \u010ceska. Na to, \u017ee ka\u017ed\u00fd v\u00edme, co se d\u011bje na Ukrajin\u011b jsem o\u010dek\u00e1vala v\u016f\u010di nim slu\u0161n\u00e9 chov\u00e1n\u00ed od person\u00e1lu soupravy. P\u0159ed n\u00e1mi sed\u011bl star\u0161\u00ed man\u017eelsk\u00fd p\u00e1r, jen\u017e ka\u017ed\u00fd z nich m\u011bl mal\u00e9 zavazadlo, kter\u00e9 by jin\u00e9mu nesta\u010dilo ani na dva dny. Man\u017eelka st\u00e1le telefonovala se synem, poka\u017ed\u00e9 uronila n\u011bjakou tu slzu, man\u017eel ji poka\u017ed\u00e9 objal a ona si polo\u017eila hlavu na jeho rameno. Cestovali z v\u00fdchodn\u00ed hranice Slovenska, cesta trv\u00e1 cca 8 hodin, kdy b\u011bhem j\u00edzdy dostali od person\u00e1lu malou vodu 0,3 l. Kdy\u017e pan man\u017eel po\u017e\u00e1dal stevardku o dal\u0161\u00ed, ona vyt\u00e1hla kasu a on zase pen\u011b\u017eenku. Nem\u011bl ani korunu, ani platebn\u00ed kartu. Palubn\u00ed zam\u011bstnankyn\u011b se sebrala, vzala voz\u00edk , tla\u010dila ho d\u00e1l ve vlaku. Man\u017eelsk\u00e9mu p\u00e1ru jsme daly na\u0161e nov\u00e9 vody, kter\u00e9 jsme nepot\u0159ebovaly. Jejich d\u011bkov\u00e1n\u00ed m\u011b usv\u011bd\u010dilo, \u017ee pom\u00e1hat je priorita, u\u017e d\u00edky tomu pocitu, co \u010dlov\u011bku dostane. Cesta utekla pom\u011brn\u011b rychle, ale za Kol\u00ednem vlak hl\u00e1sil…N\u00e1sleduje stanice Praha – Libe\u0148….. Ve p\u0159edn\u00ed \u010d\u00e1sti vagonu sed\u011bly t\u0159i maminky s d\u011btmi, kter\u00e9 kdy\u017e sly\u0161ely Praha, za\u010daly se zvedat a pakovat v\u011bci. Nemohla jsem je nechat jen tak, vstala jsem a \u0161la jim v ru\u0161tin\u011b vysv\u011btlit, \u017ee n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed stanice nen\u00ed Hlavn\u00ed n\u00e1dra\u017e\u00ed. V Libni by jim nikdo nepomohl. Po\u010dkala jsem s nimi dokud nedojedeme na hlav\u00e1k, kde u\u017e na n\u011b \u010dekal velitel jednotky, aby jim pomohl z vlaku. Vystoupila jsem z vlaku a c\u00edtila energii n\u00e1dra\u017e\u00ed. Byla jsem neuv\u011b\u0159iteln\u011b nat\u011b\u0161en\u00e1 na z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed sm\u011bnu a doufala, \u017ee tam potk\u00e1m „Pana hasi\u010de“, kter\u00fd uv\u00edzl v m\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch.<\/p>\n
Ve \u010dtvrtek m\u011b \u010dekala sm\u011bna od 18:00. Na ka\u017edou sm\u011bnu jsem p\u0159ich\u00e1zela s \u00fasm\u011bvem p\u0159\u00edmo k registraci, kde sed\u011bla p\u0159\u00edjemn\u00e1 dobrovolnice Tereza. Ta u\u017e m\u011b tak dob\u0159e znala, vid\u011bla, \u017ee p\u0159ich\u00e1z\u00edm, hned m\u011b zapisovala a p\u0159\u00edmo v\u011bd\u011bla kam. \u00dasm\u011bv jsem ztratila cestou do ob\u010derstven\u00ed, jeliko\u017e jsem vid\u011bla novou sm\u011bnu S\u017dDC hasi\u010d\u016f. Bo\u017ee! Dva nov\u00fd hasi\u010di, jeden men\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. P\u0159iv\u00edtal m\u011b na sm\u011bn\u011b se slovy ,,Ob\u010derstven\u00ed se dopl\u0148uje, jen kdy\u017e my se dojdeme zeptat“. Do h\u00e1je, pro\u010d se najednou m\u011bn\u00ed zaveden\u00fd syst\u00e9m. Ten \u010dernovlas\u00fd se sna\u017eil pomoc s \u010d\u00edmkoliv, ale hlavn\u00ed slovo m\u011bl trpasli\u010d\u00ed hasi\u010d. Kdyby bylo po n\u011bm, tak jim ned\u00e1v\u00e1me nic. Zbytek sm\u011bny nech\u00e1pal, co se tu d\u011bje. Byli r\u00e1di, kdy\u017e mohli ve 21:00 odej\u00edt dom\u016f. J\u00e1 m\u011bla zapsanou i dal\u0161\u00ed slu\u017ebu od 21:00 do 23:30, netu\u0161ila jsem, \u017ee tady budu s trpasl\u00edkem. P\u0159idali se ke m\u011b je\u0161t\u011b dv\u011b dobrovolnice (Petra a Marcela) + dobrovoln\u00edk Tom\u00e1\u0161. Trpasli\u010d\u00ed hasi\u010d op\u011bt p\u0159iv\u00edtal novou sm\u011bnu a n\u00e1m holk\u00e1m \u0159\u00edk\u00e1: ,,Princezny, my hl\u00edd\u00e1me, jestli v\u00e1m n\u011bco do\u0161lo“ pot\u00e9 dodal na m\u011b ,,Princezno, tob\u011b u\u017e nemus\u00edm nic vysv\u011btlovat“ Co mi m\u00e1 n\u011bjak\u00fd ciz\u00ed chlap m\u00e1 \u0159\u00edkat princezno, d\u011blalo se mi \u0161patn\u011b. Cel\u00fd ve\u010der jsem se mu sna\u017eila vyh\u00fdbat. Jen\u017ee se toho chytla Petra, kter\u00e1 n\u00e1s sv\u00fdm humorem za\u010dala d\u00e1vat dohromady. Podle n\u00ed, kdybychom m\u011bli svatbu, tak on si mus\u00ed stoupat na \u0161pi\u010dky, aby mi mohl d\u00e1t pusu. Nebo kdybychom \u0161li do kina, tak u\u0161et\u0159\u00edme za l\u00edstek, on si koup\u00ed d\u011btsk\u00fd. Necht\u011bla jsem to poslouchat, bohu\u017eel sm\u011bna trvala t\u0159i hodiny, necht\u011bla jsem tam b\u00fdt. Petra s Marcelou se v r\u00fdp\u00e1n\u00ed \u00fapln\u011b na\u0161ly. S Petrou jsem si docela sedla, nadalo se s n\u00ed p\u011bkn\u011b pov\u00eddat, pokud do m\u011b teda ner\u00fdpala s trpasli\u010d\u00edm hasi\u010dem. V m\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch se po\u0159\u00e1d pohyboval „Pan hrdina“ nezaj\u00edmal m\u011b nikdo jin\u00fd. Nikomu jsem nic ne\u0159\u00edkala, nechala jsem si to pro sebe. V noci pro m\u011b p\u0159ijel br\u00e1cha, abych nemusel jet sama MHD. S Petrou jsme se domluvily na dal\u0161\u00ed sm\u011bny.<\/p>\n
Dal\u0161\u00ed den jsem ani nem\u011bla zapsan\u00fd sm\u011bny, a\u017e sobotn\u00ed. V sobotu jsem jela vlakem na hlav\u00e1k, ze Sm\u00edchova je vlak v c\u00edlov\u00e9 stanici vlak b\u011bhem 6 minut. P\u0159ich\u00e1z\u00edm bo\u010dn\u00edm vchodem a koho nevid\u00edm, spr\u00e1vnou sm\u011bnu hasi\u010d\u016f. P\u0159ich\u00e1z\u00edm na registraci, kde m\u011b op\u011bt v\u00edt\u00e1 s \u00fasm\u011bvem Tereza, kter\u00e1 mi pod\u00e1v\u00e1 vestu s izolepou, abych si ud\u011blala jmenovku. A \u0159\u00edk\u00e1 mi ,,Op\u011bt do ob\u010derstven\u00ed?“ s \u00fasm\u011bvem ji odpov\u00edd\u00e1m: ,,Ano, beze m\u011b by to tam asi nefungovalo.“ Zrovna bylo obdob\u00ed ob\u011bda, tak\u017ee p\u0159ipravit toasty s pa\u0161tikovou nam\u00e1zkou, s\u00fdrem a paprikov\u00fdm sal\u00e1mem a k tomu kel\u00edmek pi\u0161kot\u016f. \u017d\u00e1dn\u00fd rozd\u00e1vac\u00ed syst\u00e9m, zde nefunguje. Najednou z mal\u00e9 m\u00edstnosti naz\u00fdvan\u00e9 sklad vych\u00e1z\u00ed hasi\u010d. Ano je to „Pan hasi\u010d“. P\u0159i\u0161el se zeptat, kolik budeme cht\u00edt don\u00e9st toastu. T\u00edm, \u017ee j\u00e1 nev\u011bd\u011bla kolik mu je, tak jsem mu celou dobu vykala. On mi samoz\u0159ejm\u011b tykal. P\u0159i odchodu mi \u0159\u00edk\u00e1: ,,Pozdravuj\u00ed t\u011b ze skladu“ netu\u0161ila jsem kdo. M\u00e1 odpov\u011b\u010f zn\u011bla….,,Nev\u00edm, kdo m\u011b zdrav\u00ed, ale \u017ee taky zdrav\u00edm…“<\/p>\n
Jak jsem u\u017e \u0159\u00edkala spot\u0159eba j\u00eddla byla opravdu enormn\u00ed, \u017ee i potravinov\u00e1 banka takov\u00fd n\u00e1val nezvl\u00e1dala. Ale po\u0159\u00e1d podle jin\u00fdch dobrovoln\u00edku bylo j\u00eddla st\u00e1le m\u00e1lo. Jen n\u011bkte\u0159\u00ed nech\u00e1pali, \u017ee hlavn\u00ed n\u00e1dra\u017e\u00ed je mezistanice a prvn\u00ed pomoc, ne humanit\u00e1rn\u00ed. To ostatn\u011b nech\u00e1pali i uprchl\u00edci, kte\u0159\u00ed v Praze \u017eili u\u017e n\u011bjak\u00fd ten p\u00e1tek a st\u00e1le si chodili pro j\u00eddlo na hlav\u00e1k. Na\u0161t\u011bst\u00ed jsem si jejich obli\u010deje pamatovala a sna\u017eila jsem se poka\u017ed\u00e9 zas\u00e1hnou. Mo\u017en\u00e1 jsem m\u00edsty byla na n\u011b p\u0159\u00edsn\u00e1, ale ur\u010dit\u00fd pravidla se mus\u00ed dodr\u017eovat. Ob\u011bd jsme spolu s dal\u0161\u00edmi dobrovoln\u00edky rozdali, i kdy\u017e bylo op\u011bt vid\u011bt vyu\u017eit\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e9 kontroly, v\u0161e se rozdalo. Stane se, \u017ee nevyjde na v\u0161echny. Ti, co tr\u00e1v\u00ed \u010das na n\u00e1dra\u017e\u00ed nech\u00e1pou, \u017ee tady nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 restaurace.<\/p>\n
V\u0161eobecn\u011b je zn\u00e1mo, \u017ee Ukrajinci miluj\u00ed velmi sladk\u00fd \u010daj, \u010deho\u017e jsem si v\u0161imla, kdy\u017e do mal\u00e9ho kel\u00edmku d\u00e1vali deset l\u017ei\u010dek cukru. Jejich rychl\u00fdm tempem n\u00e1m doch\u00e1zel \u010daj. Vidim, jak m\u00e1 „Pan hasi\u010d“ nam\u00ed\u0159eno z n\u00e1stupi\u0161t\u011b rovnou do skladu. Za chvilku jsem sebrala v\u00e1rnici s t\u00edm, \u017ee by mohl uva\u0159it \u010daj, jen\u017ee j\u00e1 na n\u011bj narazila, jak stoj\u00ed p\u0159ed zav\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi bez kl\u00ed\u010d\u016f. On na m\u011b: ,,Nem\u00e1m kl\u00ed\u010de, kluci jsou na p\u00e1t\u00e9m n\u00e1stupi\u0161ti“… a j\u00e1, \u017ee po\u010dk\u00e1m. Vr\u00e1tila jsem se do zp\u00e1tky do ob\u010derstven\u00ed a on p\u0159i\u0161el za mnou. Nev\u011bd\u011bla, jsem, co mu m\u00e1m \u0159\u00edct, tak ze m\u011b vypadlo ,,To nem\u016f\u017eete tou svoj\u00ed z\u00e1zra\u010dnou vys\u00edla\u010dkou n\u011bkam zavolat?“…. On mi odvr\u00e1til ,,J\u00e1 to zkou\u0161el, d\u011blaj\u00ed, \u017ee m\u011b nesly\u0161\u00ed“ Chvilku se mnou v ob\u010derstven\u00ed pobyl, a pak mu kluci otev\u0159eli. Za p\u00e1r minut jsem nab\u011bhla do skladu s v\u00e1rnic\u00ed, jestli mi neud\u011bl\u00e1 \u010daj. Jeho reakce m\u011b dost p\u0159ekvapila… Z jeho \u00fast zn\u011blo: ,,M\u011b nebav\u00ed d\u011blat neust\u00e1le ten zasranej \u010daj“. J\u00e1 st\u00e1le mezi dve\u0159mi, jak opa\u0159en\u00e1 a nev\u011bd\u011bla, jak reagovat. Rad\u0161i jsem ode\u0161la. V\u00e1rnici s \u010dajem mi donesl do ob\u010derstven\u00ed a j\u00e1 op\u011bt za p\u00e1r minut byla ve skladu pro cukr. Pt\u00e1m se ho:,, M\u016f\u017eete mi pros\u00edm d\u00e1t cukr, j\u00e1 u\u017e jsem tady tak \u010dasto“ a op\u011bt svou odpov\u011bd\u00ed p\u0159ekvapil: ,,Tak tady z\u016fsta\u0148 a oni a\u0165 dostanou klidn\u011b cukrovku“…. Jako, \u017ee bych v\u00e1m to tady zpest\u0159ila, odvr\u00e1tila jsem. Odpov\u011bd\u011bl mi: ,,Klidn\u011b mi tykej a jo t\u00e1mhle ti dva t\u011b pozdravovali“. V \u017eivot\u011b jsem ty dva na hlav\u00e1ku nevid\u011bla, pozdravila jsem je zp\u011btn\u011b a \u0161la do sv\u00e9 ob\u010derstvovac\u00edho sektoru…<\/p>\n