<\/p>\n
Koncem roku sed\u00edm doma zalit\u00e1 slzy s my\u0161lenkami, jestli se slova, kter\u00fd \u010dtu na internetu stanou skute\u010dnost\u00ed. Hlavou mi hned prolet\u00ed, v\u017edy\u0165 jsem sama a ne moc v dobr\u00e9m psychick\u00e9m stavu. Co kdy\u017e za\u010dne v\u00e1lka a j\u00e1 se z tohohle stavu, jen tak nedostanu. P\u0159ed sebou jsem m\u011bla jen \u010dern\u00e9 sc\u00e9n\u00e1\u0159e. Strach m\u011b doslova pohltil.<\/p>\n
S za\u010d\u00e1tkem nov\u00e9ho roku jsem se rozhodla pro vy\u010dlen\u011bn\u00ed p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f pro sebe, abych si po p\u0159edchoz\u00edm n\u00e1ro\u010dn\u00fdm roku u\u017eila aktivity, na kter\u00e9 jsem do te\u010f nem\u011bla \u010das. M\u016fj psychick\u00fd stav se den od dne lep\u0161il, vydr\u017eel pouh\u00fd m\u011bs\u00edc a p\u016fl. \u00a0Datem 24.2.2022 se slova z konce roku opravdu naplnila. Cel\u00fd dny jsem ned\u011blala nic jin\u00e9ho ne\u017e koukala na zpr\u00e1vy a st\u00e1le aktualizovala informace na internetu. Nech\u00e1pala jsem, co se d\u011bje. Op\u011bt se ve m\u011b ocitl pocit strachu. Za t\u00fdden odj\u00ed\u017ed\u00edm sama na hory, jen\u017ee j\u00e1 po\u0159\u00e1d sly\u0161\u00edm o jadern\u00e9 v\u00e1lce a sv\u00e9ho d\u011bde\u010dka m\u00e1m p\u0159ipojen\u00e9ho na ventil\u00e1toru na covid odd\u011blen\u00ed. T\u00e1ta m\u011b ut\u011b\u0161oval, \u017ee je schopn\u00fd pro m\u011b p\u0159ijet, \u017ee m\u011b v tom nenech\u00e1. Do Krkono\u0161 jsem nakonec odjela, strach u m\u011b panoval, ale pro\u010di\u0161t\u011bn\u00ed hlavy jsem pot\u0159ebovala. Dom\u016f jsem odj\u00ed\u017ed\u011bla po t\u00fddnu spokojen\u00e1 a nabit\u00e1 energi\u00ed. Hned ve\u010der moje kroky sm\u011b\u0159ovaly na V\u00e1clavsk\u00e9 n\u00e1m\u011bst\u00ed si poslechnout Zelensk\u00e9ho projev a vid\u011bt podporu pro Ukrajinu. Jeho slova \u043d\u0430\u0448\u0456 \u0441\u0435\u0440\u0446\u044f \u0437 \u0423\u043a\u0440\u0430\u0457\u043d\u043e\u044e.<\/p>\n
Kdy\u017e jsem kone\u010dn\u011b pochopila, \u017ee n\u00e1s se v\u00e1le\u010dn\u00fd konflikt asi t\u00fdkat \u00fapln\u011b nebude, dostala jsem odvahu se p\u0159ihl\u00e1sit s pomoc\u00ed. M\u011bla jsem velk\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed nab\u00eddnout svou pomoc. Op\u011bt nastala f\u00e1ze, kdy jsem ob\u011btovala sv\u016fj voln\u00fd \u010das pro druh\u00e9. Ale j\u00e1 odolat nemohla. Slova Zelensk\u00e9ho m\u011b nakopnuly a za\u010d\u00e1tkem b\u0159ezna jsem se zabydlela v Kongresov\u00e9m centru mezi d\u011btmi z Ukrajiny. Moje pocity byly dost sm\u00ed\u0161en\u00e9 a jistota v m\u00e9 du\u0161i moc nepanovala. Jen p\u0159eci tr\u00e1vit \u010das s d\u011btmi, jen\u017e jsou \u00fapln\u011b v ciz\u00edm prost\u0159ed\u00ed mezi ciz\u00edmi lidmi, kter\u00fd vid\u00ed poprv\u00e9. Ale! D\u011bti byly nad\u0161en\u00fd z jak\u00e9hokoliv programu. Po ka\u017ed\u00e9m dal\u0161\u00edm dni jsem odch\u00e1zela s radost\u00ed a t\u011b\u0161ila se na dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edchod do centra. Teoreticky dom\u016f jsem se chodila jenom vyspat, nevadilo mi to, \u017eila jsem pro to. Vid\u011bt radost druh\u00fdch a vykouzlit jim \u00fasm\u011bv na rtech ve m\u011b vyvol\u00e1valo nepopsateln\u00fd pocit.<\/p>\n
P\u0159i ka\u017ed\u00e9 dal\u0161\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b m\u011b psycholo\u017eka nepozn\u00e1vala, znala m\u011b pouze jako smutnou princeznu, kter\u00e1 si pravideln\u011b chod\u00ed vyl\u00e9vat srd\u00ed\u010dko… Koncem b\u0159ezna pomalu kon\u010dilo centrum pro uprchl\u00edky na Vy\u0161ehrad\u011b a st\u011bhovalo se do pra\u017esk\u00fdch Vyso\u010dan. M\u011b se nab\u00edzela jedin\u00e1 mo\u017enost p\u0159em\u00edstit na Hlavn\u00ed n\u00e1dra\u017e\u00ed \u00a0v Praze. M\u00e9 pocity byly sm\u00ed\u0161en\u00e9, jeliko\u017e m\u011b m\u00e9 okol\u00ed od toho odrazovalo, abych to v\u016fbec \u0161la zkusit. Kolem m\u011b se to\u010dily v\u011bty ,,Kdy\u017e u\u017e ano, tak jen jednu sm\u011bnu,“ ,,Mus\u00ed\u0161 se \u0161et\u0159it, vzpome\u0148 si na lo\u0148sk\u00fd rok,“ ,,Semele t\u011b to“. Jak kdyby mi nikdo nev\u011b\u0159il, \u017ee bych to mohla zvl\u00e1dnout. V\u017edy\u0165 jsem to zvl\u00e1dla v KACPU, tak to p\u016fjde i na hlav\u00e1ku. No… a te\u010f po\u010dkat, m\u016fj prvn\u00ed den na n\u00e1dra\u017e\u00ed jsem cht\u011bla vnit\u0159n\u011b ut\u00e9ct. Do\u0161lo na slova ostatn\u00edch. \u017de by m\u011bli pravdu? Uvid\u00edme d\u00e1l. Prvn\u00ed den byl nev\u0161edn\u00ed, nev\u011bd\u011bla jsem, co m\u00e1m d\u011blat. Najednou tam vl\u00e1dnul zaveden\u00fd syst\u00e9m, kter\u00e9mu jsem nerozum\u011bla. Na mal\u00e9m prostoru, velk\u00e9 mno\u017estv\u00ed lid\u00ed, kter\u00fd se neorganizovan\u011b p\u0159emis\u0165ovali z jedno rohu do druh\u00e9ho a cestou se zastavili v ob\u010derstven\u00ed. Tam si nabrali v\u0161e, co pot\u0159ebovali. J\u00e1 si p\u0159ipadala, jak n\u011bkde na tr\u017ei\u0161ti, proto\u017ee se v\u0161em d\u00e1valo ve velk\u00e9m mno\u017estv\u00ed n\u011bkolikr\u00e1t denn\u011b. U\u017e tehdy v asisten\u010dn\u00edm centru se z\u00e1soby j\u00eddla zu\u017eovaly a to tam uprchl\u00edci tr\u00e1vili daleko v\u00edce \u010dasu ne\u017e na n\u00e1dra\u017e\u00ed.<\/p>\n
Te\u010f na m\u011b v n\u00e1dra\u017en\u00ed budov\u011b padlo dopln\u011bn\u00ed z\u00e1sob, mal\u00e1 m\u00edstnost, kde sed\u011blo \u0161est chlap\u016f hasi\u010dsk\u00e9ho z\u00e1chrann\u00e9ho sboru spr\u00e1vy \u017eeleznic. \u017daludek jsem m\u011bla lehce na vod\u011b, strach mi prob\u011bhl cel\u00fdm t\u011blem. Co jim asi \u0159eknu, prob\u011bhlo mou hlavou, jen p\u0159eci m\u011bla jsem z nich respekt. P\u0159ich\u00e1z\u00edm k dvouk\u0159\u00eddl\u00fdm dve\u0159\u00edm, proch\u00e1z\u00edm kolem post\u00e1vaj\u00edc\u00edho hasi\u010de se security a nerv\u00f3zn\u011b se pt\u00e1m o\u00a0 dopln\u011bn\u00ed vod. Rad\u0161i na n\u011bho moc nekouk\u00e1m. Odpov\u00edd\u00e1 mi, tak poj\u010f se mnou do skladu, a\u0165 si vybere\u0161 vody. Ve skladu se nach\u00e1z\u00ed mal\u00fd supermarket, kter\u00fd hl\u00eddali hasi\u010di. Mozkov\u00fdmi bu\u0148ky mi prob\u011bhlo, a\u0165 nenavazuji o\u010dn\u00ed kontakt a m\u00e1m to rychle za sebou. Odnesla jsem si jen vody do ob\u010derstven\u00ed, se kter\u00fdmi mi pomohli a modlila se, aby u\u017e nic nedo\u0161lo. Ono vcelku doch\u00e1zely z\u00e1soby \u010dasto. Pot\u00e9 u\u017e se t\u00e9to funkce ujal n\u011bkdo jin\u00fd. Prvn\u00ed sm\u011bna na hlav\u00e1ku byla jednozna\u010dn\u011b \u0161okov\u00e1. Hned pot\u00e9 jsem se za\u0159ekla, \u017ee moje nohy na n\u00e1dra\u017e\u00ed pom\u00e1hat nevkro\u010d\u00ed. J\u00e1 tam nepat\u0159\u00edm, zde to nen\u00ed jako v KACPU. Po p\u00e1r dnech, kdy jsem si \u0159ekla, \u017ee tam nevkro\u010d\u00ed, mi to tro\u0161ku chyb\u011blo. Ano, moje kroky se vr\u00e1tily zp\u011bt na m\u00edsto \u010dinu, ale tentokr\u00e1t v rann\u00edch brzk\u00fdch hodin\u00e1ch. Bud\u00edk na 3:40, n\u00e1sledn\u00fd odjezd do budovy Fantovy kav\u00e1rny. Cht\u011bla jsem m\u00edt voln\u00e9 odpoledne, pak padla mo\u017enost na rann\u00ed variantu. Sm\u011bna byla velmi n\u00e1ro\u010dn\u00e1. \u0160la jsem tehdy t\u0159ikr\u00e1t, pot\u00e9 m\u00e9 s\u00edly p\u0159est\u00e1valy fungovat. Cel\u00e9 dny m\u00e9 t\u011blo prole\u017eelo v posteli a p\u0159em\u00fd\u0161lela, pro\u010d se m\u00e1m tr\u00e1pit. A to tam str\u00e1ven\u00fd \u010das byl pouze ob den. \u0158ekla jsem ,,Kon\u010dim.“ Nesko\u010dila jsem, pokra\u010dovala jsem pouze p\u0159es den.<\/p>\n
Z po\u010d\u00e1tku jsem se styd\u011bla mluvit i v ru\u0161tin\u011b, proto jsem si sv\u00e9 jm\u00e9no psala v latince. Za\u010dala jsem b\u011bhem sm\u011bn potk\u00e1vat lidi, se kter\u00fdmi se dalo p\u011bkn\u011b pov\u00eddat. Byli jsme v\u017edy spolu n\u011bjak\u00fd \u010das, st\u00e1t tam a d\u00edvat se blb\u011b na sebe, bylo divn\u00fd. V ob\u010derstven\u00ed v\u011bt\u0161inou nebyl tlumo\u010dn\u00edk, tak\u017ee komunikace se musela zvl\u00e1dnout nohama rukama. J\u00e1 um\u011bla rusk\u00fd jazyk, se kter\u00fdm bez probl\u00e9mu d\u00e1 domluvit s k\u00fdmkoliv z v\u00fdchodu. Nev\u011b\u0159ila jsem si promluvit v ru\u0161tin\u011b, abych n\u00e1hodou ned\u011blala chyby. Jednoho dne, mi nic jin\u00e9ho u\u017e nezb\u00fdvalo. Sm\u011bna bez tlumo\u010dn\u00edka se nedala zvl\u00e1dnout. P\u0159epsala jsem si sv\u00e9 jm\u00e9no Alexandra na cedulce azbukou „\u0410\u043b\u0435\u043a\u0441\u0430\u043d\u0434\u0440\u0430<\/span><\/span><\/span>„. T\u00edm jsem se pasovala na tlumo\u010dn\u00edka ob\u010derstven\u00ed. Tato akce m\u011b nakopla chodit na hlav\u00e1k daleko v\u00edc a v\u00edc. Za\u010dala jsem si v\u011b\u0159it! Jen vyk\u00e1n\u00ed st\u00e1le z\u016fstalo, bylo mi blb\u00e9 jim tykat, i kdy\u017e to v\u0161ichni praktikovali na b\u011b\u017en\u00e9 b\u00e1zi. Ka\u017ed\u00fdm dnem se ve star\u00e9 \u010dek\u00e1rn\u011b Fantovy kav\u00e1rny mezi dobrovoln\u00edky st\u0159\u00eddaly skv\u011bl\u00fd holky, se kter\u00fdmi jsem na\u0161la i spole\u010dn\u00e9 t\u00e9ma. Mezi nimi byla Slovenka Katar\u00edna, bylo j\u00ed kolem 30 let, notovaly jsme si p\u0159i ka\u017ed\u00e9m t\u00e9matu a v\u011bci vid\u011bly podobn\u011b. Poka\u017ed\u00e9 se domlouvaly na dal\u0161\u00edch sm\u011bn\u00e1ch. P\u0159i na\u0161em \u0161t\u011bst\u00ed jsme v\u017edy narazily v ob\u010derstven\u00ed na Bohunu. Bohuna byla dobrovolnice, kter\u00e1 celkov\u00fd n\u00e1tlak nezvl\u00e1dala. \u0158vala po d\u011btech, neum\u011bla pracovat s emocemi, kdyby mohla rozd\u00e1 i stan, ve kter\u00e9m se ob\u010derstven\u00ed nach\u00e1zelo. Poka\u017ed\u00e9 jsme se na sebe pod\u00edvaly a s \u00fadivem nech\u00e1paly, \u017ee emo\u010dn\u011b nezvladatelnou dobrovolnici je\u0161t\u011b n\u011bkdo nevyhodil. S Katar\u00ednou sm\u011bny ut\u00edkaly rychle, ale do\u0161lo na dny, kdy kv\u016fli zam\u011bstn\u00e1n\u00ed musela p\u0159estat chodit. Bohu\u017eel jsme si na sebe nevym\u011bnily kontakty a cesty se rozplynuly. Jen Bohuna z\u016fstala.<\/p>\n Str\u00e1ven\u00e9 dny na hlavn\u00edm n\u00e1dra\u017e\u00ed p\u0159ib\u00fdvaly. M\u00e9 sm\u011bny nebyly jen t\u0159\u00ed hodinov\u00e9, stup\u0148ovaly se na 6, 9 a 12 hodin. Byla to droga, se kterou ne\u0161lo p\u0159estat, j\u00e1 se na n\u00e1dra\u017e\u00ed t\u011b\u0161ila, jak mal\u00e9 d\u00edt\u011b na V\u00e1noce. Na n\u00e1dra\u017en\u00ed prost\u0159ed\u00ed jsem si navykla i co se t\u00fdk\u00e1 komunikace s ostatn\u00edmi dobrovoln\u00edky, jen\u017e nebyli v ob\u010derstven\u00ed, ale pom\u00e1hali na dal\u0161\u00edch stanovi\u0161t\u00edch. I z S\u017dDC hasi\u010d\u016f jsem nebyla tolik nerv\u00f3zn\u00ed, st\u0159\u00eddaj\u00edc\u00ed sm\u011bny jsem ji\u017e znala. Tedy jen to poklus\u00e1valo s hasi\u010di z \u00dast\u00ed nad Labem, Kralup nad Vltavou \u010di Liberce ti v\u017edy celou sm\u011bnu byli zdr\u017eenliv\u00fd a nezapojovali se do jak\u00e9koliv komunikace. Za to s pra\u017esk\u00fdmi dr\u00e1\u017en\u00edmi hasi\u010di sm\u011bny ut\u00edkaly jako voda. Jejich sm\u011bny se mi zaryly do pam\u011bti, teda sp\u00ed\u0161e jeden hasi\u010d z jich sm\u011bny. V t\u00e9 dob\u011b se st\u00e1le nosily rou\u0161ky, i p\u0159esto \u017ee jsem nev\u011bd\u011bla, jak vypad\u00e1, jeho o\u010di vypov\u00eddaly o v\u0161em, ztratila jsem se v nich… Netu\u0161ila jsem, \u017ee se namot\u00e1m a nedostanu ho z hlavy. Jedin\u00fd, co jsem s nim promluvila, kdy\u017e bylo pot\u0159eba n\u011bco doplnit. I p\u0159esto mi m\u00e9 b\u0159icho mohlo explodovat mot\u00fdlky. Poka\u017ed\u00e9 se na\u0161e sm\u011bny m\u00edjely, tak\u017ee ten \u010das s nim byl kr\u00e1tk\u00fd. V\u017edy jsem odch\u00e1zela rozpa\u010dit\u00e1, cht\u011bla jsem se do n\u00e1dra\u017en\u00ed \u010dek\u00e1rny vr\u00e1tit…vid\u011bt hasi\u010de, jeho\u017e jm\u00e9no jsem ani neznala. V m\u00fdch o\u010d\u00ed se vyj\u00edmala jeho vysok\u00e1 postava v hasi\u010dsk\u00e9m mund\u00faru, na noh\u00e1ch polobotky a na hlav\u011b nara\u017eenou k\u0161iltovku HASI\u010cI. Ka\u017edou dal\u0161\u00ed slu\u017ebu jsem si p\u0159\u00e1la vid\u011bt nezn\u00e1m\u00e9ho „Pana hasi\u010de“….<\/p>\n